1. trimestr
Tak už konečně byla středa. Ta vytoužená středa, kterou jsem tak dychitvě očekávala. Sedla jsem na autobus. Odpočítávala stanice, ikdyž cesta tam zabere 12 minut.... Vystoupila jsem... Přeběhla silnici a utíkala k baráku do druhého patra...Sedla jsem si do čekárny a čekala... Přišla jsem na řadu po 20 minutách.
Přivítala mě sestřička s dětskou sestrou. Vyplnila se mnou neschopenku, kterou jsem potřebovala kvůli práci, protože tam není nic lehkého. Kdybych náhodou nebyla těhotná, tak bych ji nedostala... Vyplnila se mnou i dobu vycházek.... bylo to 6 hodin denně. Ráno jsem si dala jednu hodinu kvůli psovi... Abych ho vyvenčila... Odpoledne zbytek. To jsem většinou trávila u budoucí tchýně, doma v posteli nebo se psem.
Pak jsem se vydala do druhé místnosti za panem doktorem. Ten mě prohlédl... Koukal do monitorru...Já tam přemýšlela, jestli jsem opravdu na dítě připravená... To už mi ukazoval srdíčko a říkal mi, že jsem 7+2. Přesně mi to odpovídalo na termín od poslední menstruace. Porád jsem přemítala, jestli je to správné, co tomu malému můžu nabídnout...
Než jsem cokoliv stačila říct, pan doktor mi pustil k poslechu JEHO srdíčko. Krásně bilo :) málem jsem se tam rozbrečela a zamilovala jsem se. Krásně mi vyprávěl, že je vše v pořádku, tak jak má prostě být.
Oblékla jsem se a i s papírem od něj jsem vylezla ven. Tam už seděly sestřičky a dychtivě se ptaly jestli můžou podepsat neschopenku. Vzaly si ode mne ten papír, který mi vrátily a objednaly mě za 3 týdny, že se může stát, že plod se neudrží. Těhotenskou průkazku tedy vydávají od 10 týdne.
Jela jsem tedy domů s výjmečným pocitem.... V pátek jsem měla jít na noční, ale odpoledne jsem jim tam odevzdala neschopenku a jela jsem zpátky domů se těšit z toho malého skřítka. Ty 3 týdny byly nervy... Furt jsem se koukala na toaletní papír, jestli nekrvácím. Jednou jsem špinila... Přisuzovala jsem to tomu, že v ten den jsem měla už mít menstruaci...:) Dny se mi vlekly opavdu pomalu...
Najednou, ani nevím jak, uběhly 3 týdny... byla jsem 10+2 a objevila jsem se ve dveřích. Bylo moc krásně a já si užívala, že můžu být venku i jindy než jen v určitý hodiny. Šla jsem napřed k doktorovi zkontrolovat, jestli je vše v pořádku. Pan doktor to sledoval a kontroloval... Přišlo mi to jako věčnost.... Nakonec řekl, že to je v pořádku, ukazoval mi ho a řekl mi, ať se objednám na první screening do nemocnice. Pak jsem se oblékla a šla za sestrou.
Vedle sestra viděla, že jdu spokojeně, tak se mnou sepsala průkazku. Vzala mi krev, změřila tlak a zeptala se na výšku a váhu... Zvážila mě... Ještě byla tak hodná a objednala mě na první screening do nemocnice. Objednala mě až po něm... Tak jsem zase čekala do prvního screeningu. Čekala jsem, až mi řeknou sladkou zprávu - je to holčička. Přítel chtěl zase kluka. Ale na tu zprávu jsme čekali do toho screeningu.... :( dlouhé čekání.
A nastal okamžik pravdy. Co to je. Já tam snad běžela (ano, na každý vyšetření jsem běžela). A to nebylo obrazně řečeno. Sedla jsem si, čekala jsem... Když zavolali moje jméno - byla to ta nejkrásnější věc. šla jsem dovnitř, natěšená a zvědavá... Doktor mě nechal se položit na stůl, musela jsem si stáhnout dolu trochu kalhoty, protože jsem neměla žádný břicho...A vnějším ultrazvukem mi jezdil po břiše... Zkontroloval vše... Dostala jsem fotku, kterou mám pořád vystavenou v rámečku. Prcek hýbal rukou. Nechtěl ukázat, co je. Pan doktor mě poslal na genetiku.
To jsem stihla ještě než jsem měla jít ke svému... Připadala jsem si jak opička na kterou se lidi chodí dívat.... A ještě sem a sem a sem.... Bomba... naštěstí mi nic není, zjistili jen, že mam obrácený jeden chromozon... Tam bylo vidět už , co budu mít. Bude to kluk.
Se všemi papíry jsem šla ke svému doktorovi... Ten mi říkal taky pohlaví. Kluk jako buk... Byla jsem ráda, ikdyž jsem chtěla první holku. Termín mi vypočítal na 16.... Vše v pořádku atd... Váhově jsem trošku šla nahoru... Byla jsem ulítlá na sladké. Další navštěvu jsem měla ve 4. měsící. Byla jsem šťastná.
Teď jsem si mohla oddychnout. Nejrizikovější období jsem měla za sebou.
